Slušně se pozdravíme při příchodu i při odchodu, při pozdravu se díváme do očí.
Umíme slušně požádat o to, co potřebujeme a také slušně poděkovat.
Všichni jsme ve školce kamarádi, nikoho nevyřazujeme ze hry.
Ve školce neběháme, protože můžeme ublížit sobě nebo kamarádům.
Máme zdravé uši, které dobře slyší, proto na sebe nekřičíme.
Neničíme kamarádům úmyslně hru ani práci, protože si vážíme toho, co druhý vytvoří.
Vyhrávat je skvělé, ale prohrát se také někdy musí, není to žádná ostuda.
Nepoužíváme ošklivá slovíčka, protože jsme slušné děti.
Pěstičkami, drápky a zoubky se spory neřeší, my je řešíme přátelskou dohodou.
Nebereme si nic, co nám nepatří, protože co není naše, to je cizí a brát cizí věci je krádež. Každý z nás ví, že nemůžeme mít všechno, co se nám líbí.
Žalovat se nemá, není to hezká vlastnost. Je pravda, že v důležité věci je někdy potřeba.
Nikdy se neposmíváme kamarádovi, když se mu něco nepodaří. Zítra se nemusí dařit nám.
Víme dobře, že vztekání, dupání a trucování na paní učitelky neplatí.
Máme plnou školku krásných hraček a her. Ty svoje necháme doma. Když se potřebujeme nutně pochlubit, tak jen tehdy, půjčíme-li hračku všem dětem. Ztratí-li se nám ve školce hračka, nikdo ji za nás nehledá.
Do školky si přinesu sladkost jen tehdy, mám-li také pro všechny kamarády, aby jim to nebylo líto.
Pravidla ve školce určují paní učitelky, doma maminka s tatínkem. Obráceně to nefunguje.