Akce v okolí

Přírodovědná expozice

Expozice Kašperskohorska a lesního hospodaření

Stálá expozice

V domě č. 149/I. je provoz městské apatyky doložen již roku 1639. Z tohoto období však pochází pouze zařízení zadní místnosti, tzv. přípravny, kde je možno zhlédnout nejen různé ruční a mechanické přístroje a nástroje sloužící k přípravě léků, mastí a čípků, ale také starou třístupňovou z vnější chodby vytápěnou pec na sušení bylin a zbytky starých léčiv, ať už rostlinného či živočišného původu. Zařízení přední místnosti, tzv. oficiny, vyřezal pro lékárnu jezuitské koleje laický řádový bratr Jan Geschwendt v roce 1733. Po zrušení řádu roku 1773 zařízení odkoupil pro svoji živnost tehdejší klatovský lékárník Jan Michal Firbas. U stěn kolem oficiny stojí repozitoria se sloupy jednoduše až trojnásobně vinutými nebo jednoduchými s bohatě vyřezávanými hlavicemi. Narvalí zub umístěný v horní části repozitoria vpravo od vchodu připomíná období, kdy lékárník dostal povolení používat označení lékárny U Bílého jednorožce. Na repozitoriích se nachází bohatý stojatkový materiál: dřevěný, majolikový, cínový, porcelánový i skleněný.

Lidová kultura Horažďovicka

Vystaveny jsou části krojů z 18.-19.století, např. čepce, šněrovačky, pleny, dětské čepečky. Unikátní je dochovaný mužský kabát ze sukna. Ze stejné doby pocházejí podmalby na skle vytvořené na Šumavě. Kompletní prácheňský kroj je z konce 19. století.

Průvodce po expozici Muzea Šumavy v Železné Rudě

Expozice muzea je dnes umístěna v domě, který v roce 1877 dal vystavět Jiří Kryštof Mikuláš Abele. Základ expozice pochází z rodinného majetku a rodinných sbírek sklářského rodu Abele. Vystavené sklo představuje v převážné většině produkci abelovských hutí.

Zámecký pokoj a modrý salonek

Tyto dvě místnosti patří k zámecké části muzea. V pokoji je šestipedálový klavír z roku 1827, intarzovaný nábytek a porcelán z Míšně z let 1730–1774. Modrý salonek je zdoben výmalbou s rostlinnými a krajinnými motivy. Vystaveny jsou v něm předměty s náboženskou tematikou, kromě jiného také cínová plastika Krista z roku 1623.

Židé v Horažďovicích

Osídlení Židů v Horažďovicích je doloženo od 30. leté války. V roce 1684 byla postavena synagoga, založena škola. V průběhu 19. a 20. století se stali Židé hybnou silou průmyslu ve městě. Druhá světová válka znamenala konec židovské komunity. Do koncentračních táborů bylo odesláno 118 osob, včetně žen a malých dětí, zpět se vrátilo pouze 7 lidí. Synagoga byla v roce 1980 zbourána. Vystaveny jsou zachované části zařízení synagogy, listinné dokumenty po obětech koncentračních táborů a dřevěný náhrobek z roku 1915.

19. století

19. století znamenalo pro Horažďovice veliký rozvoj průmyslu a celkový rozkvět. Vystaveny jsou fotografie a listinné dokumenty. Atmosféru doby doplňují ukázky svátečního městského oblečení, skla a kameniny.

Válečná historie

Husitské bouře a 30letá válka těžce dolehly na Horažďovicko. Výmluvnými svědky jsou části zbroje kyrysnika s otvory po střelách, válečná sekyra a halapartny.

Středověk

Velice zajímavý je vystavený soubor dokladů o působení a rozvoji cechů. Jedná se o datované cechovní truhly, pohřební prapory, korouhve. Evropsky vyjímečný je kadlub na odlévání kachlů z roku 1677. Umění středověku je zastoupeno renesanční skříní a gotickými plastikami.